Většina sportovních pilotů si uvědomuje renesanci rekreačního létání, která začala v 70-tých letech minulého století. V USA, i v jiných zemích nazvali tuto kategorii ultralight. Je málo známé, že v té samé době došlo k podobnému oživení letectví i v bývalém Sovětském svazu.
V roce 1978 vyhrál sedumnáctiletý Jurij Jakovlev stipendium na studia v Kujbyševském leteckém institutu (nynější Samara). Ve spojení s institutem existoval (a stále existuje) Amatérský klub projektovo-letecký s názvem Aeropract. V době svých studií se stal Jurij členem tohoto klubu a aktivně se podílel na stavbě větroně, který vyprojektoval vedoucí klubu. Později se účastnil projektování kompozitového hydroplánu A-5, který poprve vzlétl v roce 1980. Další, již jeho vlastní projekt byl v roce 1981 kompozitový dvoumístný letoun s tandemovým uspořádáním s označením A-8. Obě tyto konstrukce byly označeny jako velmi pokročilé a získaly pro klub různá ocenění.
V roce 1985, stále ještě student, dostal Jurij nabídku pracovat v konstrukční kanceláři Letackého Závodu ing. Antonova v Kievě, kam nastoupil okamžitě po získání diplomu v roce 1986. V závodě ing. Antonova pracoval do roku 1995. Spolupracoval na projektu nákladního letounu AN-70 a na projektu lehkého dopravního letounu AN-38.
Krátce po příjezdu do Kieva v roce 1986 založil nový zájmový klub pracovníků závodu a nazval ho Aeroprakt, jako znak pokračování tradic klubu ze studentských let. V názvu klubu zaměnil pouze “c” za “k”.
Kievský klub Aeroprakt začal svou činnost prováděním aerodynamických zkoušek letounu A-8, který postavil Jurij Jakovlev ještě v dobách svého působení v kujbyševském Aeropractu. Zkoušky byly prováděny v aerodynamickém tunelu moskevského Centrálního Institutu Hydro-Aerodynamického.
Úspěch cvičného letounu T-8
V zimě roku 1987 zahájili členové klubu projekt a stavbu dvoumístného cvičného letounu T-8. Po dokončení stavby byl letoun T-8 používán k výcviku pilotáže
obr2členů klubu. V roce 1979 byl T-8 poprve předveden veřejnosti na Všesvazovém sletu ultralehkých letadel v Rize, kde vzbudil pozornost u všech účastníků, diváků, i zkušených pilotů.
V roce 1991 prošel T-8 celkovou modernizací (změna křídla, motoru, uzavřená pilotní kabina), která zlepšila celou řadu letových i užitných vlastností. Po této modernizaci se stal T-8 na dalším sletu v Černigově favoritem všech účastníků a porota mu jednohlasně přidělila první cenu. Důkazem úspěchu v konkurzu může být i množství pozdějších amatérských konstrukcí vycházejících z konstrukce T-8.
Počátky firmy – letoun A-20
V roce 1990 byl vytvořen projekt a zahájena stavba nového dvoumístného letounu A-20 “Červoněc”. A-20 měl být levný letoun pro základní výcvik s motorem s malým výkonem. Na rozdíl od T-8, který byl vyroben jako čistě klubový letoun, vznikl A-20 s myšlenkou na pozdější sériovou výrobu. Se stejným cílem vznikl z klubu AEROPRAKT podnik, jako kievská část firmy Lada-Mononor rusko-finské firmy se sídlem v Togliatti. Jurij Jakovlev se stal hlavním konstruktérem a Oleg Litovčenko, který přišel do klubu v roce 1988 se stal ředitelem.
Stavba A-20 byla dokončena v srpnu 1991 a současně s T-8 se zůčastnil sletu v Černigově. Na tomto sletu zůstal A-20 ve stínu svého staršího bratra.
Rok 1991 se stal přelomovým rokem pro celý Sovětský Svaz a tím i pro AEROPRAKT. Po sletu v Černigově došlo k rozpadu Sovětského Svazu a k vyhlášení nezávislosti zbylých republik. Ukrajina se stala nezávislou a AEROPRAKT zůstal oddělený hranicemi od své mateřské firmy v Togliatti, zbaven veškeré finanční podpory. V těchto podmínkách byla firma přeorganizována a z filialky jiné firmy se stala samostatnou společností s ručením omezeným – AEROPRAKT.
V roce 1992 státní úřad pro vynálezy udělil Jurijovi Jakovlevovi vyznamenání za popularizaci letectví u mládeže.
Přes těžkou finanční situaci AEROPRAKT pokračoval ve stanoveném programu: přípravě A-20 do sériové výroby. Současně docházelo k modernizaci prototypu A-20. Původní motor RMZ-640 “Buran” byl nahrazen silnějším motorem Rotax 582. Byla zvýšena aerodynamická jemnost konstrukce. Po dokončení modernizace získal letoun v červenvi 1993 první cenu na sletu ultralehkých letadel v Sankt-Peterburku. Zde byly předvedeny výborné letové vlastnosti A-20 a také možnost použití A-20 k vlekání jednomístných kluzáků.
A-20 – sportovní výsledky a sériová výroba
V srpnu 1993 se A-22 pilotovaný Jurijem Jakovlevem a Igorem Pugačem zúčastnil 4. Mistrovství Evropy v pilotáži ultralehkých letadel v Hodkovicích. Letoun vzbudil velký zájem účastníků a přesto, že jeho posádkou byli začátečníci v tomto typu závodu, podařilo se jim umístit se v první desítce.
V červnu 1994, posádka Jurij Jakovlev a Igor Pugač, již na sériovém letounu A-20 získala druhé místo v Otevřeném mistrovství Polska a v srpnu téhož roku třetí místo na 5. Mistrovství Světa v pilotáži UL, pořádaném rovněž v Polsku. V srpnu 1995 získala stejná posádka druhé místo na 5. Mistrovství Evropy v Little Rissington v Anglii.
obr4A-20 se účastní dalších závodů tohoto typu. Teď již nejde o jediný letoun tohoto typu. 1. Světových Leteckých Závodů v Turecku se v roce 1997 účastnili již 4 letouny A-20. Posádka Jakovlev-Pugač získala stříbrnou medaili.
První sériový A-20 byl vyroben a poprve vzlétl v červenci 1993. Do dnešního dne bylo vyrobeno přes 40 letounů A-20. A-20 je na základě sportovních úspěchů a přání zákazníků stále zdokonalován. Mezi tato zdokonalení patří mimo jiné nový profil křídla, štěrbinové flaperony, upravené prosklení kabiny.
A-20 létá na Ukrajině, v Rusku, USA, Německu, Jordánsku, Arabských Emirátech, Singapuru, Maďarsku a Polsku. Majiteli A-20 jsou soukromé osoby, letecké školy, aerokluby, firmy a také král Husajn.
Současně se sériovou výrobou letounu A-20 pracuje AEROPRAKT na konstrukci nových letounů.
Další letouny – A-22, A-26
V říjnu 1996 byla dokončena stavba prototypu letounu A-22 Šartik a byly zahájeny letové zkoušky. Díky vysoké úrovni komfortu, výbornému výhledu, dokonalým letovým vlastnostem a elegantnímu vzhledu vzbudil pozornost na celém světě. V zápětí po předvedení prototypu přišly první objednávky a byla zahájena sériová výroba A-22.
A-22 je novým vyšším standardem klasického hornoplošníku s jedinečnými vlastnostmi. Cílem projektu bylo vyrobit letoun, který by poskytoval maximum komfortu, se dvěma sedadly vedle sebe, elegantním vzhledem, tříkolovým podvozkem a s dokonalými letovými vlastnostmi.
A-22 využívá poznatky z konstrukce a výroby A-20 (křídlo, ocasní plochy), ale s celokovovou konstrukcí.
Do dnešního dne bylo vyrobeno více než 100 letounů A-22 pro klienty z Ukrajiny, Ruska, USA, Německa, Francie, Lucemburska, Nového Zélandu, Velké Británie, Arabských Emirátů, Litvy, Austrálie, Kanady, Polska a České Republiky.
V listopadu 1997 byla na přání zákazníka vyrobena dvoumotorová varianta letounu A-20, která dostala označení A-26. Letoun A-26 je vybaven dvěma motory Rotax 582. Díky velké aerodynamické jemnosti a vysokému výkonu motorů vzbudily výkony letounu zájem pilotů v USA. A-26 může nejen letět s jedním motorem, ale i startovat a přistávat.
Také tento letoun se dočkal sériové výroby, především pro americký trh a do tohoto okamžiku bylo vyrobeno 15 kusů.
Novinky – A-24, A-28, A-36
V konstrukční kanceláři AEROPRAKTU vznikají další zajímavé konstrukce. Vyrobeny a zalétány byly prototypy lehkého třímístného hydroplánu A-24, čtyřmístného letounu A-28 poháněného dvěma motory Rotax 912 a dvoumístného dvoumotorového A-36, který vychází z konceptu A-26, ale pohání ho motory Rotax 912.
Dnes má Aeroprakt 40 stálých zaměstnanců, z toho 25 dělníků. K tomu ještě dalších deset lidí pracuje na částečný úvazek na konkrétních projektech. Mezi těmito pracovníky se nacházejí absolventi nejlepších Ruských a Ukrajinských škol, lidé, kteří získali zkušenosti v nejslavnějších leteckých továrnách, jako například ANTK im, O.K.Antonova, Kvazar, Toczelektropribor a dalších. Většinu zaměstnanců tvoří mladí lidé zamilovaní do letadel, pro které to není jen práce, ale i život. Tvoří jeden spolek přátel nejen v práci, ale i po ní.
Vlastní letiště
AEROPRAKT Ltd. vlastní letiště u Kieva, na kterém probíhají testy nových letadel. Je také místem odpočinku a možností létání pracovníků firmy.